The confession of Narrion

tanec křivek
anděl že by?
křídla nemá
nevzhlíží k nebi

Je spokojena
však více žádá.

Své starosti
na cizí záda
dlouhou smičkou
z ďáblova hada
uvazuje a velmi strádá.

Miluje a neví koho
staré rány, nový svět
těžké říci teďka hned
co chce mít a jak chce žít
sama neví kdo vlastně je.

tmavé oči
co ve tmě září
hluboké jak tisícero moří
mou duši přátelství s ní boří

dlouhé věty
slova zmatená
krásný les
mou hlavu nic z toho nezajmá

chci jen jí, jen s její duší být
její srdce i všechnu přízeň mít
všechnu lásku, všechen cit
mít vše co chybí mi
jen pro ní chci žít

údery srdce
už slyšet přestávám
mysl pod náporem chtíče mizí
však jen přítelem mi být musí

jen tím a ničím více
však chtíč je jako pijavice
přisál se a nechce pryč
UŽ DOST - nelze to dýl snýst

mé kroky v dešti mizí,
mé srdce plné krizí,
hlava dál bez nadějí,
lampy, lidé, domy
všichni se mi vysmějí

já v jediném okamžiku
na vteřinu zavřu oči
"Jsi to ty?"
dál v dlouhém tichu
slyším lehký její smích

kapka stojí,
tělo není,
jen dál hlas její
na peklo se mění