nechuť je hlad
12. 2. 2010
roztržený ret
a u něj vadnoucí svícen
plameny co pohlcují
děsy temnoty a noci
dávají představu rudého dne
v každé ruce led
a planoucí nadávkou jícen
s hněvem v očích které pochodují
skrze lesy hlasité bezmoci
vzpínají čepel na lidském hrdle
když se pohne...
Komentáře
Přehled komentářů
Tato básnička sice nemá ani hlavu ani patu, ale dokážu si představit co jsi cítil..
Máš obdivuhodné básničky..
:) :) :)
(Etienel, 6. 3. 2010 8:04)