The confession of Narrion

N: stále přemýšlím
a stále mi to nedá

otevřít tu plechovku?
v ní tekunina bledá
co hlavy rozbíjí

jen pár loků
a pak psát
co horšího se může stát
než že mé srdce přestane pracovat?

jsou tři a přesto málo
mám otevřít je?
prosím, poraď mi Mílo
--------------------------------------------
R: je jen řekni ano jo
bledý mok
tekutina jemná
bledý mok
smysl duše mé
--------------------------------------------
N: tak tedy otevřít?
 na tvá slova dám ...
--------------------------------------------
R: ale pij s rozvahou
a né všchny tři a když ano
tak pak blitky rozetři
--------------------------------------------
N: toť jedinou mou úvahou
--------------------------------------------
 R: abys pak neměl duši churavou
duše churavá špatný cit
duše churáva
tě může polapit
--------------------------------------------
N: což o duši - ta vydrží
však hlava a srdce
těm mnoho potíží
--------------------------------------------
R: však do hrobu líp s něčím než s níčim
proto také se občas rád sám zničím
--------------------------------------------
N: děkuji ti za tvou přízeň ... pro tebe (přežiju-li) složím píseň otevřena prvá
--------------------------------------------
R: abyš všák nebyla to trýzeň
 o mě psát se zatím nedá
natož skládat písně
o mě psát se nedá
ovážu se do temnoty
zbydou se mě plísně
--------------------------------------------
N: pomalu do hlavy se dostává ... začíná ji dřít ... ždímat a třít o stěny lebky mé
--------------------------------------------
R: Já kráčim po tvych šlépějich
a svuj mok pomalu pit je
já kráčím po tvých šlépějích